MOUDŘE

Autor: Dan autor

Svědomitě
s vnitřním patosem
rozmačkám v chtěním upocených dlaních
další spásnou myšlenku
na platinového brouka samoty
A krvavý výkřik radosti
z vlastního potupení
hýkavě vytrubuje do světa
stupidní legendu
o bělostném hrdinovi Svědomí
jenž
(chápavě)
posečká
ještě
jeden
den.

Hodnoťte:

nic mocujdedobréslibnéskvělé (1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...

Zhlédnuto 80x

PŘEDSTAVY

Autor: Dan autor

Představuju si
jak si sám se sebou vystačím
jak s Jackem Kerouackem projíždíme napříč
zavšivený svět
jak si s přáteli báječně
zařídíme bejvák
jak potkám
dávno vysněnou Kurvu
s roztaženýma nohama v očích
jen pro mne
Představuju si
jak v Konci Světa přežije mé Já
a odletí do nadoblačných scenérií
společně s čistými Svědomími
jak se oprostím
konečně
od vlastní zapáchající podstaty
jak se rozvalím v palmovém háji
a u nohou mi bude neškodně příst
vykastrovaná bestie mého Podvědomí

Představuju si jak zavraždím svoji manželku.

Hodnoťte:

nic mocujdedobréslibnéskvělé (1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...

Zhlédnuto 70x

KONEC ČEKÁNÍ

Autor: Dan autor

Cigaretové hodiny
Sladce
Se sykotem
Odměřují čas
Lesk očí zmatněl únavou
A ruce
Povadly
Po šíleném milování v klíně

V samotou potemnělé duši
Rozsvěcím
Lampičku naděje
A to je vše
Co mohu udělat
Neboť
Poslední minuta dohořívá
A Čas
Uvíznul
Ve vydechnutém kouři.

Hodnoťte:

nic mocujdedobréslibnéskvělé (3 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...

Zhlédnuto 84x

BÝT ČI NEBÝT

Autor: Dan autor

Už víš
proč máš
Ten nepříjemný pocit
žes zůstal sám a zcela bez pomoci
Umět
Se rvát
Však k čemu, nač a proč
prožívat den co den života kolotoč
Rosol
V němž žiješ
Je kluzký a lepkavý
Ty nevíš nic
a vše snad
jen Hamletova lebka ví
“Být či nebýt” není dotaz jen
Toť návod
jak se cítit spokojen
až někde v koutku zhyneš klidně
a bez výčitek svědomí
že označeno bude bídně
sebevrahovo
i tvé vědomí.

Hodnoťte:

nic mocujdedobréslibnéskvělé (2 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...

Zhlédnuto 85x

ENURESIS NOCTURNA

Autor: Dan autor

Kostky jsou vrženy
Však
Jedna z nich se stále točí
Opět
Je tu noc
Moje doba se blíží
A Osud
mi do postele vkročí
Spolu s mým úporným přáním
Podpořeným
Třemi sklenicemi vody
Jen tak mohu
Snad
Uniknout
Z tlamy netvorovi
A oslepit mu oči
Kolébán
Vyprávěním
Nemocniční postele
na psychiatrii
Usínám
Ve vlastní moči…


http://cs.wikipedia.org/wiki/Enur%C3%A9za#Enuresis_nocturna

Hodnoťte:

nic mocujdedobréslibnéskvělé (1 hlasů, průměr: 4,00 z 5)
Loading...

Zhlédnuto 54x

MŮJ DEN

Autor: Dan autor

Už jsem
zase
Bez práce
Nebo ještě pořád (?)
Zkrátka
Zkušeným kopancem fluktuanta
Zahraju každou šanci do autu
Protože vím
že to opět
Jako obvykle
Není nic pro mě
Ráno
po probuzení
Skládám texty
Pro tu svoji milovanou hudbu
V poledne šílím
2458 partií kulečníku
A po večerech šlapu
Zatížen lahví vína
Plnou bečku
Svých ještě ne dost kyselých myšlenek
Někdy pohledem šlápnu
Do kravince lidských obličejů
Abych na to rychle zapomněl
Při debatě o tom
Jestli je moje holka zase v jináči
V noci doprovodím
Svýho nejlepšího přítele
Na popraviště erotického hazardu
A je mi smutno
že musí umírat
Tak pomalu
No a celej den se bojím
že zas praskne
Nejtenčí struna na mojí kytaře

Hodnoťte:

nic mocujdedobréslibnéskvělé (1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...

Zhlédnuto 43x

DÍTĚ

Autor: Dan autor

Jak dlouho jsem tě obaloval smůlou
bys plápolal jak pochodeň
z níž žhavé čůrky
stékají mi na ruce
jak dlouho jsem tě obaloval
abych tě vrhnul
do suchého života.
Buď zhasneš
nebo zapálíš vše kol sebe
Ty, zářící pochodeň mých snů.
Jak dlouho
jsem vyřezával rukojeť tvé výchovy
aby se dobře držela
s láskou
pílí
jak spalovač mrtvol
šílený.
Již brzy zazní gong mé chvíli…
Snad jsem tě dobře připravil
na zmrazující začátek balistické křivky
až záchvěvy ustanou prskavé
ve žhavém zpopelnění.
Kdo jiný by přec dokončit měl to
co já jsem započal?
Jsi v mých rukách
Mám tě
Držím
Jen hezky hoř, dítě mé
a pal vše kolem.
Já byl slaboch
teď zodpovědnost na tobě.
Zní gong mé chvíli
Teď
Teď
Teď
Vrhám tě do života.
Leť!

Hodnoťte:

nic mocujdedobréslibnéskvělé (1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...

Zhlédnuto 39x

PŘEDPOSLEDNÍ RÁNO

Autor: Dan autor

Mour noci
Se prosel
Dlaněmi Rána
A zažhnul na slunečním temeni
Probouzím se
ze sna
A vidím
že Skutečnost se nade mnou zas sklání s holí
Aby zasadila první Úder…
Obrněn Ztěžklou Nadějí
se celý den
Potácím
Propoceným Městem
Zbrocený Sysifos…
K Poznání
Vede cesta
Vyťukaná holemi Slepců
Neberme jim tu čestnou zásluhu
Bratře
Podej mi doušek jedu
Bohatě se ti odměním
Svou Smrtí
Vždyť jsem jen šašek
Blázen bez podílu
Na zmrzačení už tak dost znetvořených lidí
Předposlední Ráno…
Potkávám Tváře
Zpuchlé do úsměvu
Od facek nenáhodných střetnutí
Potem uslzené ruce
Tisknoucích se milenců
A vyhaslé starce
Kteří už nevěří že jejich mládí má budoucnost…
Celou duši
za noc nastřádaných perel
rozházím sviním
aby je pokálely
Tu máte!
Těch čubčích rmutů
a hanebných tužeb
Vy zadupte je
Však příští
jednou obnaží tu skládku
Zvědavosti rýčem
A snad nepřekvapí je
že perly v hnoji skví se
Však kde se vzal hnůj mezi perlami
Ó slunce!
Ty nebeská stvůro
Daruješ život
aby shnil?
Předposlední ráno…

Hodnoťte:

nic mocujdedobréslibnéskvělé (1 hlasů, průměr: 4,00 z 5)
Loading...

Zhlédnuto 36x

POPRAVA

Autor: Dan autor

Popraviště na náměstí ční
Tvrdě a plosce vyvýšené tu
Jak jeviště smutně sváteční.
Rudý samet mu pomocníci
Přilípli – krvavou vinětu
Chystá se divadlo jateční
Několika hodin možná zvíci.
Vzdor humanismu, a také právě
Pro něj tam trčí vprostřed špalek temný
Jenž přízemní stavbu až k oblakům zdvihá
Dravě
Jako věž gotické katedrály
-to architekt Účelnost hlásá vkus svůj jemný.
Na špalek odsouzenec si hrudí líhá
A tím se naposled klaní králi.
Tam nahoře, na té plošině
Tam končí hlavy v koši. Ne,
To žádná potupa není
Jen malé praktické opatření
-vždyť jsou tu dámy
a navíc šaškové, co svůj
ostrovtip užijí i v chvíli takové
stůj co stůj
prý:
„Zakutálená hlava není k ničemu
nešťastník až teď je vykutálený.“

a hle,
již vedou toho ničemu!
Límec má servaný a natupo vlasy
Obličej ztrhaný.
Nač myslí asi?
Je smířený, to odsouzenci na smrt umí
Jde bosý.
Nervózní dav už rozechvěle šumí.
Vtom kdosi hanlivě vzkřikne tupou větu:
„Jen do koše s tou tvojí hlavou!“
však soused jeho uštědří mu štulec.
Na popravišti, promlouvaje k světu
Chlap v černém, s očima jak pulec
Obrací lid na víru pravou
Vznešeně huhlaje o Bohu
O pekle, hříchu, odpuštění
O modlení a o pokání.
Pacholek přivádí mátohu
-vězně. Teď poslední pomazání
a černý šátek přes oči
a kat si nasazuje kápi.
Zved´ sekeru jak oponu
Jak při posledním děkování
A někde v světě záhrobním
si Smrtka nabrousila drápy.
V záblesku ostré čepele se nezachvěje jen
Ten, kdo má kůži hroší…
Hlava už nesedí na těle
A i s myšlenkami končí v koši.

Na dlažbě zůstala krvavá skvrnka.
Opodál šašek na kytaru drnká
Prý:
„Zakutálená hlava není k ničemu
nešťastník až teď je vykutálený
kterýpak z vás, hlupáci, ví k čemu
má krk pod hlavou tak pěkně zúžený?“

Hodnoťte:

nic mocujdedobréslibnéskvělé (1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...

Zhlédnuto 72x